Švédská miniprincezna.

Tak se tady u nás včera narodila. Ve stejný den jako Rajmo před 27 lety. Jen ne o půl čtvrtý, ale o půl pátý. A ne odpoledne ale ráno.

Es lebe Worry und Andrejka!

18. února je super den pro jeden větší krok jedné super dvojice :-)

Worry a Andrejka.

Rozhodli jsme se, že se té jejich svatby taky chceme zúčastnit!

Řecký Maraton.

Jak už to tak bývá, nic netrvá věčně. Ani to staré Řecko, ani to Vánoční Řecko a ani Řecko. A tak jak je dnešek důležitý pro jeho další samostatnou existenci, tak dnes skončíme i naše vyprávění. A taky příhodně - Maratonem. 

Zimni provoz

Nektere vyrazy a slovni obraty jsou mezinarodni. Nejdriv byla zima, pak zaclo mrznout a potom prisla "rysskylla" neboli, v doslovnem prekladu, "ruska zima". Z jezera pod nasima okny se stalo jedno velke zrcadlo.

Alois Nebel v Göteborgu.

Byli jsme tam. A měli s sebou Coca Colu, velké kafe, mandle v cukru a kokosky v jogurtu. A cestou se ztratili. 

GIFF - filmový festival v Göteborgu.

V Göteborgu se v těchto dnech koná iternacionální filmový festival. A nás s Rajmem napadlo, že by nám trocha té kultury rozhodně neuškodila. ... opak se pak stal pravdou, neboť jsme zsjitili, že filmy, na které chceme jít my, se vysílají ve 22:00. Tenhle čas odpovídá příjezdu domů kolem jedné hodiny, což dosti narušuje například Rajmovo vstávání v 6:00 do práce..... Ale o tom jindy.

Pár filmů už máme za sebou, některé nás ještě čekají.

Pája a státnice teď aktuálně!!

Abys věděla, držíme ti pořád ještě palce!!!!!!!!

Řecko - až do dna roku 2011.

Smím si, ségra, pujčit sem tuhle fotku?
Díky :)

A jak to všechno pokračovalo? Rozhodli jsme se opustit Atény. Bylo totiž načase, pokud jsme chtěli stihnout alespoň dojet na Peloponéský ostrov. Nasedli jsme do Bonnie (ségrou pro nás pujčené auto) a vyrazili směr nové zážitky. Jeden z nich přišel celkem záhy. Korintský průplav (víc tady). Z pohledu nicnetušícího člověka vás ani nenapadne podívat se na "řeku", nad kterou projíždíte. Z pohledu člověka, který nemá rád výšky je to dost nepříjemný. Z pohledu maďara jde o národní hrdost. My se tam schválně zastavili, aby se někteří z nás vydali tuto raritu prozkoumat. Mi stačil k údivu památník stavby, který děkoval dvěma Maďarským projektantům. Zase si to totiž ti Řekové neudělali sami.....

Řecko - dny první.

Byli jsme na letošní - nebo snad už loňské vánoční prázdniny za moji ségrou v Řecku. Je tam na Erasmu, na Peloponesu, ve městě Patras. Tohle město jsme ale neviděli, nic zajímavého v něm prý není. A navíc je taky dost daleko. Měli jsme trošku jiné plány...

Ukazkove zakriknuti:)

Jakmile clovek neco zverejni, v tu ranu se to zmeni.... jako obvykle.
Vcerejsi vydatne snezeni zmenilo nas vyhled z okna radikalnim zpusobem:)

Zima

Už zase Inseros.

Po třitýdenní dovolené jsme se vrátili zase zpět. Projeli jsme celý Peloponés, křížem krážem celou Moravu a vlastně nakonec i 2x Německo - do Čech a zpět. A jaké to bylo? Super :) Jenom trochu víc unavující, než jsem čekala. Takže jsem ráda zase na chvíli ve své posteli ve svém domě. 

A abych umlčela všechny jazyky, které tvrdí, že CELÉ Švédsko je plné několikametrových závějí sněhu, přikládám jednu ilustrační fotografii. 

Holt blízkost Golfského proudu dělá svoje. Chudák stromeček tam teď vypadá dosti nepatřičně...

Díky všem, se kterýma jsme se v Česku stihli potkat a omlouvám se těm, kteří nám z plánu museli vypadnout (promiň Veri...). Bylo to opravdu mooooc fajn!

18.12. 2011

Taky jsme vyvěsili... Alespoň tu, co jsme měli. +++

Splnil se mi sen,

potkal jsem v lese skritky!!!

Bydli ve vyvratu a nechali se ochotne zdokumentovat mym lesnim fotoaparatem.

God Jul! :)

Článek do Polarisu

Špatné dny jsou za náma, teď už budou jenom dny lepší. To je přece fajn to vědět, ne?

Rozhodla jsem se, že dnes sem hodím svůj článek. Vyjde nejspíš večer v žabiňáckém časopise Polaris a ti, kteří jej dnes dostanou už nejsou online na našem blogu, protože jeli na společné soustředění. Chytré! Je to o jednom našem závodě na konci sezóny...

Zprávy ze severu

Máte pocit, že když jste párkrát byli ve Skandinávii na nějakém závodě, už víte, co všechno vás může potkat? Prales, bažiny ale i krásné borovicové lesy, málo cest, plotny, duny… A pak také samozřejmě obyvatelstvo. Usměvaví a zdravící pocestní, horliví samomrskačtí sportovci a samozřejmě právoplatní obyvatelé: lišky, losové, divoká prasata (švédsky vildsvin), občas nějaký jezevec. Při vnějších okrajích pak psi, kočky, krávy, ovce, koně.

My si to tak mysleli. Ale pak jsme vystartovali. No ale začněme raději od začátku…

Rozhodli jsme se s Rajmem, že si budeme orienťák užívat. Že už nás nebaví jezdit na závody, kde se člověk snaží uhnat v jakémkoliv bordelu aspoň nějaké body. Navíc, když jsme tady a místní obyvatelé jsou, jací jsou (= bez náboje, dalo by se říct, že celkem nudní), nemá cenu jezdit na závody ani kvůli atmosféře a společnosti. Rozhodli jsme se pro tzv. gourmet orienteering. V našem podání to znamená, že si vybíráme, kam pojedeme. Zjišťujeme reference na terén i mapaře a stavitele, popř. zázemí města, doprovodný program. Proč jet do džungle, když si můžete dát závod na plotnách s výhledem na půl města? K tomu se samozřejmě také pojí neskutečná výhoda příchozích. Startujete kdy chcete, na výběr je 7 délek v 7 úrovních obtížnosti…

Poslední závod, který jsme absolvovali byl v Borås. Šlo o zakončení sezóny, sprint v příměstské oblasti s volným vstupem do areálu místní plovárny včetně volných vstupů do sauny i bazénů. Počet přihlášených byl přes 2500 lidí a my se rozhodli, že si dáme naše oficiální kategorie. Sprint totiž většinou neslibuje nadmíru kilometrů. Naše kategorie taky zaručily výměnu mapy.

Přijeli jsme a dvě minuty po sobě vystartovali. Jak jsme zjistili potom, naše tratě se moc nelišily a neustále jsme se potkávali. Oběhli jsme krávy a kozy a vyrazili do lesíka. A pak jsme se nestačili divit. Okamžitě nás totiž pohltil neuvěřitelný smrad. Takový ten smrad, jaký umí vycházet pouze z míst, kam chodí na toaletu velká zvířata. Netrvalo to ale moc dlouho a dorazili jsme k jezeru. K jezeru s bažinou a dost škaredým hnědým skandinávským rákosím. K jezeru, ve kterém neplavaly ryby. A pak buš. Buš s trpasličím domkem. A plot, za kterým byly krásné oblé balvany, rozedraná hlína, laguna. A pak dům s obrovskými okny, za kterými byly lví kůže! Zubři, lachtani, vlci, medvědi, lvi. A pokračovalo to dál. Zebry, sloni, losi, rosomák. Nosorožec, plameňáci, hyeny a hnědé kozy s bílýma pruhama. A taky dinosauři, kteří měli speciální mapovou značku. A před sběrkou mamut! A taky Emma exEngstrand  Claesson.

Příští rok přijeďte. Je to perfektní zakončení sezóny!

více fotek tady.

Malý Amadeus II.

Ta mrtvá květina samozřejmě znamenala něco jinýho, jen jsme si to nechtěli přiznat. Dneska se nám to ale potvrdilo. Holt, asi musíme počkat, až nám generátor nabídne jiná jména...

Malý Amadeus

Teď jsem si vzpomněla....

Jednou mi dal Rajmo krásnou oranžovou květinu. Těsně poté, co se dozvěděl o malém Amadeovi. Říkala jsem si: Tak, teď si to alespoň vyzkouším. Dokážu se postarat o květinu? Pravidelně ji zalévat, najít ji místo, kde se ji bude dařit nejlépe? V hlavě se mi totiž objevily dávné řeči o tom, že když se někdo nedokáže postarat o květinu, nezvládne ani dítě. 

.

.

.

No, jak to dopadlo? 

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Z našeho dítěte bude punker!

To tenkrát za pěkného počasí...

Jednoho dne, už ani nevím pořádně kdy, jsme vzali kola a vydali se poznat pobřeží Göteborgu. Bylo krásně, nedalo se nejet ven. A navíc, když máme tak skvělá kola, cha!

Zaparkovali jsme u kostela, sundali kola a vyrazili směr přístav. 

Měli jsme dost štěstí, byl poslední pěkný den a ty lodě, které ještě nespaly, byly právě ke spánku ukládány. Jali jsme se tedy prozkoumat i jejich ubytovnu.

A pak to teprve začlo. Jelikož jsme znalí map, alespoň jsme si to teda mysleli, rozhodli jsme se, vydat se dále přímo po pobřeží. Na mapě byla kreslená stezka. Ale jak už to bývá, samozřejmě nevedla tam, kam podle mapy měla.

No, co se dalo dělat. Rajmovi jsme aspoň nafotili sérii do katalogu, ze mě udělali průzkumníka a Rajmo přenášel nadvakrát obě kola. Ne, že by ho večer nebolela ramena...

Nakonec to ale všechno dobře dopadlo. Průzkumník cestu našel, smočili jsme ruce v moři, posvačili na lavičce, projeli si čtvrť věnovanou našemu taťkovi a zdárně dorazili zpět ke kostelu. Nebyla to dlouhá trasa, ale stála za to! 

Vedla přibližně TUDY a další fotky najdete TADY...

Korunovace zimy 2011.

Včera jsme si dali kulturní večer. Rajmo přijel z práce, přezul gumy z letních na hřebové (samozřejmě s mou pomocí!) a převlékl se do kostelových kalhot. Vyrazili jsme na výlet do Kungsbacky. Konala se tam totiž jedna z nejdůležitějších zimních slavností - korunovace lucie pro letošní rok. Lucie s malým L, neboť slovo "lucie" je spíše titul, než přezdívka... Letošní Kungsbackou lucií je od včerejška lucie Amanda.

Korunovace se odehrávala v kostele na náměstí, takže Rajmo se oblékl více než vhodně. Kostel byl plný lidí a bylo v něm neuvěřitelné teplo - mi stačilo na oblečení pouze 5 vrstev!! => Sundala jsem si kabát. Místní kostely jsou totiž celé dřevěné, což je ovšem, bohužel, na úkor akustice. 

Korunovace lucií Helenou (loňská) a knězem
(páterem?? pastorem?? reverendem?? farářem??) Joachimem

Pomalý odchod za pomalého zpěvu nejdůležitější písně
celého obřadu - Sankta Lucia, v rómštině. Rajmo sice tvrdí,
že to bylo latinsky, mi to ovšem přišlo jako zvuky Cejlu.
A nemyslím si, že by některý z obyvatel Cejlu uměl latinsky...
Jo, možná jim křivdím.

To je aspoň loď!

Svatý Pavel. Tati, nech si ten vous ;-)

Svaté jehně.

Tenhle byl tak svatý, až mu z toho narostly zlaté rohy.
Jaká to ironie... Rajmova slova .

Protestantské kostely nejsou příliš zdobené...

Zákulisí.

Tady bydlí Bible. U dveří mají svatý pokoj.

Holky pak ještě drahnou chvíli stály
a zpívaly před otevřenými dveřmi.
Holt, modré rty asi taky k lucii patří...

Bylo to fakt pěkné. Jen, chudáci holky, teď budou mít dost těžkou šichtu. Do Vánoc se nezastaví. Je tolik míst, kde mají povinnost zpívat! Zajímalo by mě, jestli dostanou omluvenky do školy...