Špatné dny jsou za náma, teď už budou jenom dny lepší. To je přece fajn to vědět, ne?
Rozhodla jsem se, že dnes sem hodím svůj článek. Vyjde nejspíš večer v žabiňáckém časopise Polaris a ti, kteří jej dnes dostanou už nejsou online na našem blogu, protože jeli na společné soustředění. Chytré! Je to o jednom našem závodě na konci sezóny...
Zprávy ze severu
Máte pocit, že když jste párkrát
byli ve Skandinávii na nějakém závodě, už víte, co všechno vás může potkat?
Prales, bažiny ale i krásné borovicové lesy, málo cest, plotny, duny… A pak
také samozřejmě obyvatelstvo. Usměvaví a zdravící pocestní, horliví samomrskačtí
sportovci a samozřejmě právoplatní obyvatelé: lišky, losové, divoká prasata (švédsky vildsvin), občas nějaký jezevec.
Při vnějších okrajích pak psi, kočky, krávy, ovce, koně.
My si to tak mysleli. Ale pak
jsme vystartovali. No ale začněme raději od začátku…
Rozhodli jsme se s Rajmem,
že si budeme orienťák užívat. Že už nás nebaví jezdit na závody, kde se člověk
snaží uhnat v jakémkoliv bordelu aspoň nějaké body. Navíc, když jsme tady
a místní obyvatelé jsou, jací jsou (= bez náboje, dalo by se říct, že celkem
nudní), nemá cenu jezdit na závody ani kvůli atmosféře a společnosti. Rozhodli
jsme se pro tzv. gourmet orienteering. V našem podání to znamená, že si
vybíráme, kam pojedeme. Zjišťujeme reference na terén i mapaře a stavitele,
popř. zázemí města, doprovodný program. Proč jet do džungle, když si můžete dát
závod na plotnách s výhledem na půl města? K tomu se samozřejmě také
pojí neskutečná výhoda příchozích. Startujete kdy chcete, na výběr je 7 délek
v 7 úrovních obtížnosti…
Poslední závod, který jsme
absolvovali byl v
Borås. Šlo o zakončení sezóny, sprint v příměstské
oblasti s volným vstupem do areálu místní plovárny včetně volných vstupů
do sauny i bazénů. Počet přihlášených byl přes 2500 lidí a my se rozhodli, že
si dáme naše oficiální kategorie. Sprint totiž většinou neslibuje nadmíru
kilometrů. Naše kategorie taky zaručily výměnu mapy.
Přijeli jsme a dvě minuty po sobě
vystartovali. Jak jsme zjistili potom, naše tratě se moc nelišily a neustále
jsme se potkávali. Oběhli jsme krávy a kozy a vyrazili do lesíka. A pak jsme se
nestačili divit. Okamžitě nás totiž pohltil neuvěřitelný smrad. Takový ten smrad,
jaký umí vycházet pouze z míst, kam chodí na toaletu velká zvířata. Netrvalo
to ale moc dlouho a dorazili jsme k jezeru. K jezeru s bažinou a
dost škaredým hnědým skandinávským rákosím. K jezeru, ve kterém neplavaly
ryby. A pak buš. Buš s trpasličím domkem. A plot, za kterým byly krásné
oblé balvany, rozedraná hlína, laguna. A pak dům s obrovskými okny, za
kterými byly lví kůže! Zubři, lachtani, vlci, medvědi, lvi. A pokračovalo to
dál. Zebry, sloni, losi, rosomák. Nosorožec, plameňáci, hyeny a hnědé kozy
s bílýma pruhama. A taky dinosauři, kteří měli speciální mapovou značku. A
před sběrkou mamut! A taky Emma exEngstrand
Claesson.
Příští rok přijeďte. Je to
perfektní zakončení sezóny!
