Řecko - až do dna roku 2011.

Smím si, ségra, pujčit sem tuhle fotku?
Díky :)

A jak to všechno pokračovalo? Rozhodli jsme se opustit Atény. Bylo totiž načase, pokud jsme chtěli stihnout alespoň dojet na Peloponéský ostrov. Nasedli jsme do Bonnie (ségrou pro nás pujčené auto) a vyrazili směr nové zážitky. Jeden z nich přišel celkem záhy. Korintský průplav (víc tady). Z pohledu nicnetušícího člověka vás ani nenapadne podívat se na "řeku", nad kterou projíždíte. Z pohledu člověka, který nemá rád výšky je to dost nepříjemný. Z pohledu maďara jde o národní hrdost. My se tam schválně zastavili, aby se někteří z nás vydali tuto raritu prozkoumat. Mi stačil k údivu památník stavby, který děkoval dvěma Maďarským projektantům. Zase si to totiž ti Řekové neudělali sami.....

Rajmova povinná fotografie pro Book
- Já a moje jachta.

A pak jsme jeli dál, chvílemi stavěli na záchod, chvílemi stavěli na krásné výhledy, chvílemi stavěli na focení Rajmova Booku. Ale pořád jsme vedlejšími silničkami mířili na jedno určité místo. O kterém, samozřejmě, pořádně věděla pouze Klára. Musím však říct, že stálo pořádně za to!

Rajmo se vydává na novou kariéru

Pokud se někdy vydáte do Řecka, jeďte sem. Stále využívané divadlo v Epidauru je často nazýváno jako jeden z existujících divů světa. A asi doopravdy i bylo, protože to bylo fakt super! Do dneška se dochovalo celé hlediště pro 14tisíc lidí, jeviště a neporušila se tedy ani ona proslulá akustika! Věřili byste, že když Rajmo zpíval úplně dole, my ho nahoře slyšeli? Kdo chcete vědět víc, přečtěte si to třeba tady: Divadlo v Epidauru - 2.polovina článku.

Den jsme skončili v nejromantičtějším městečku na Peloponesu - v Navpliu. Podle průvodce. Bylo opravdu pěkné, hotýlek útulný a voda v něm tekla teplá. Co víc si přát? Snad jen osobu na vrátnici, která bude mluvit alespoň trochu anglicky, abychom s ní mohli usmlouvat cenu pokojů? Ani to nakonec nebylo třeba. Osoba byla slovenkou, jejíž dcera studuje řečtinu na fildě v Brně. Další ráno se naši rozhodli zdolat pevnost nad Navpliem, mi ale bylo jasné, že pokud bych vyšla nahoru, nevyjdu pak už celý den z auta. Rozhodli jsme se tedy prozkoumat onu romantiku za světla. Taky dobrý :-).

A pak jsme vyrazili dál. Po stále menších a menších silničkách stále menšími a menšími vesničkami. V jedné z nich (jménem Leonidass) jsme se stavili na kávu. Díky Rajmovu umění řeckého jazyka nám k ní potom přišla i klobáska, sýry, olivy, chlebíky... Nebo za to mohla paní z Insbrucku, která jako jediná v celé hospodě mluvila řecky i jiným světovým jazykem?

Další zastávkou byl ženský klášter Moni Elonis. Mamka jej našla v tom pozitivnějším z průvodců a navnadila nás. Prý je tam svatyně, ve které visejí ze stropu jeptišky! Nebo tak něco.... Nakonec tam žádné jeptišky nevisely. A ani nebyly. Jediný, koho jsme v celém areálu potkali byl pan mnich. Vlastně, nějaký pán oblečený v nějakém hábitu. Ale klášter byl krásně zrekonstruovaný, se zavedenou vodou i elektřinou, při příchodu dokonce s interaktivním panelem se zabudovaným LCD displejem. S informacemi ovšem pouze v řečtině. Ani nás to už nijak nepřekvapilo.

A pak přišel zase spánek. Areopoli. Obytnou věž nám neslevnili, zkusili jsme jiný hotýlek. Tam se nám - dobře, mi - podařilo jedním stiskem vypínače vyhodit pojistky v polovině městečka. Bylo to jako z filmu. Z okna jsme sledovali, jak se postupně zhasíná pouliční osvětlení, benzínová pumpa... Tak jsme raději odešli na večeři. V jedné hospůdce nám dokázali uvařit na kamnech. V pozdějších hodinách jsme se tam dokonce dali do řeči s místní omladinou (25+). Vysvětlili nám, jak se dělá typický řecký nápoj Rakomelo, že to, co nám právě nalili se jmenuje nějak jako Ciburo. Tím se jim podařilo nás tak trochu... přiopít. Rajmo se pak rozhodl, že tomu přijde na kloub. Jakto, že jsou Řeci tak v pohodě? Jak to dělají, že nevypadají nikdy, že by byli ve stresu? "We don't need stress in our lives", zněla odpověď ... 

Rajmův Book - povinná
fotografie v plavkách

Ráno to pak už šlo zase jako na koni. Pokračovali jsme dál, přes zasněžené hory k nezamrzlému moři na zastávku na "jedné z nejkrásnějších pláží Peloponesu", na které pokračovalo focení Rajmova Booku. Tentokrát povinnou fotografií v plavkách. Taky jsme si dali jednu s realizačním teamem.

Díky, ségra!

Místo určení: Stoupa (čti Stupa) - pláž plná Tamarišků. Bylo to snad kdysi oblíbené místo paní Stupalové? Mámy Iška a Tamary? Hm?

A zase dál. Cíl: Kalamata. Město oliv Kalamata. Našim plánem zde bylo navštívit Jambo. A taky oslavit Silvestra. A jak to všechno dopadlo?

• poobědvali jsme v palačinkárně s hodně příjemnou polskou obsluhou
• bydleli v socialistickém hotelu, avšak nejlevnějším a nejlépe umístěným v celé Kalamátě
• objevili nádherné nádražní muzeum
• odpočinuli si
• našli nejlepší hospodu s nejlepší obsluhou s levným a hodně luxusním jídlem
• našli Jambo až dvě minuty před zavíračkou (my, co jsme odpočívali. Ti, co neodpočívali ho samozřejmě našli! Sakra.)
• vyzkoušeli místní nemocnici 
• oslavili Silvestra.

S tím předposledním bodem, no... Prostě, museli jsme ozkoušet systém. Je bezplatný a smradlavý. Asi tak, jako celé Řecko.

Naši se zase místo toho jeli zklamat do Sparty, ve které se děti nikdy neházely z útesů a do Mystrasu, kde se zavírá ve tři hodiny odpoledne.

A pak jsme slavili. Hojně, dlouho, až jsme z toho pak vyčerpáním a spokojeně usnuli. Jaký byl ten rok 2011? Hodně nabitý.

A hlavně dloooooooooouhýýýýýýýýý.............................!!!!!!!!!

Happy new year! (díky, ségra)

- A víc fotek tady -