Ahoj, Same!

No ... Tak se nám asi trošku změnil život. Jeden se ani nenaděje a najednou má na krku takovou nějakou malou věc, která je nádherná, když spí a ne úplně tak nádherná, když pláče. Nebo teda, abych to uvedla na pravou míru, řve jako tur.

Začneme pěkně od začátku. Kde jsme to skončili? Cestou do Čech někdy na podzim. Pak přišla ještě jedna, zaměřená na Žabiňácký oddíláč a nákup spousty minivěcí ze seznamu "Výbavička". A taky trocha toho loučení se všema se slovy: příště až se uvidíme, už nás bude víc a budem nejspíš i víc hluční. 

Pak nám odešlo UXU.

A pak přišly Vánoce. Na Vánoce přijeli naši (Adámci) i se ségrou za náma a přivezli všechno to, co jsme předtím nakoupili. No, nebylo toho málo! Seník (našich velké červené auto) musel být snad nafouknutý. Vánoce byly fakt perfektní, se spoustou výletů. Ty ale byly speciální tím, že taťka s Klárou se nezastavili s foťákem (haha, okej, právě, že zastavili, na každým rohu!) a moje tempo s břichem se rovnalo přibližně 2km/hod. Navíc mi tou dobou už nebyla zimní bunda ani žádné kalhoty na pochodování v přírodě, takže se mi všichni tak trošku přizpůsobovali. Ale i tak vypadali nadšeně :-) Není nad to, prožít tyhle svátky v klidu a nikam se nehnat! .... Zůstali až do Silvestra a některý den potom se zase vydali na cestu zpět do ČR.

No a my si tu zbyli sami. Napočtvrté jsme si koupili auto, co nám taťka pomohl vybrat. Nejdřív bylo třeba vyřídit papíry a vyměnit gumy, pak se zjistilo, že nemá technickou, pak nám nefungovalo internetové bankovnictví. A pak už fungovalo. Takže jsme měli auto. Češi si ho koupili ve Švédsku od pana s estonskými rodiči. Amerického Forda. Jsme holt světoví!

No a tím z nás opadl všechen stres. Ne, že by nějaký byl, ale vlastně trošku jo. Nebylo mi úplně příjemné pomyšlení na cestu do porodnice absolvovanou v taxi.

No a pak to prostě jeden den přišlo. Nebo teda, druhý den. První den to začalo, z porodnice nás ale poslali domů, že jako ještě ne, že až za pár hodin. Tak jo, no. Za pár hodin jsme to tam vzali znova, cestou přes naše "asistenční středisko", abysme zjistili, zda má cenu jet do porodnice těch dalších 12km navíc nebo jestli by nás zase poslali domů. No a tam nám to začalo docházet... "Bebisen kommer, bebisen kommer idag!" - Děťátko přijde, děťátko přijde dneska.

No a přišlo. 21.34. O dva dny dřív.

A teď už se mi tady zase začíná probouzet :-) Ani psaní na blog už není to, co bývalo. Časy s změnily. Tak, Same, pojď si dát baštu! Však oni ostatní počkaj ... 

Sam ve fotografii: https://picasaweb.google.com/107414293286221027578

Fotky z Vánoc od ségry: http://barnyteam.rajce.idnes.cz/Jak_Cesi_tahli_na_Svedy/