18.12. 2011

Taky jsme vyvěsili... Alespoň tu, co jsme měli. +++

Splnil se mi sen,

potkal jsem v lese skritky!!!

Bydli ve vyvratu a nechali se ochotne zdokumentovat mym lesnim fotoaparatem.

God Jul! :)

Článek do Polarisu

Špatné dny jsou za náma, teď už budou jenom dny lepší. To je přece fajn to vědět, ne?

Rozhodla jsem se, že dnes sem hodím svůj článek. Vyjde nejspíš večer v žabiňáckém časopise Polaris a ti, kteří jej dnes dostanou už nejsou online na našem blogu, protože jeli na společné soustředění. Chytré! Je to o jednom našem závodě na konci sezóny...

Zprávy ze severu

Máte pocit, že když jste párkrát byli ve Skandinávii na nějakém závodě, už víte, co všechno vás může potkat? Prales, bažiny ale i krásné borovicové lesy, málo cest, plotny, duny… A pak také samozřejmě obyvatelstvo. Usměvaví a zdravící pocestní, horliví samomrskačtí sportovci a samozřejmě právoplatní obyvatelé: lišky, losové, divoká prasata (švédsky vildsvin), občas nějaký jezevec. Při vnějších okrajích pak psi, kočky, krávy, ovce, koně.

My si to tak mysleli. Ale pak jsme vystartovali. No ale začněme raději od začátku…

Rozhodli jsme se s Rajmem, že si budeme orienťák užívat. Že už nás nebaví jezdit na závody, kde se člověk snaží uhnat v jakémkoliv bordelu aspoň nějaké body. Navíc, když jsme tady a místní obyvatelé jsou, jací jsou (= bez náboje, dalo by se říct, že celkem nudní), nemá cenu jezdit na závody ani kvůli atmosféře a společnosti. Rozhodli jsme se pro tzv. gourmet orienteering. V našem podání to znamená, že si vybíráme, kam pojedeme. Zjišťujeme reference na terén i mapaře a stavitele, popř. zázemí města, doprovodný program. Proč jet do džungle, když si můžete dát závod na plotnách s výhledem na půl města? K tomu se samozřejmě také pojí neskutečná výhoda příchozích. Startujete kdy chcete, na výběr je 7 délek v 7 úrovních obtížnosti…

Poslední závod, který jsme absolvovali byl v Borås. Šlo o zakončení sezóny, sprint v příměstské oblasti s volným vstupem do areálu místní plovárny včetně volných vstupů do sauny i bazénů. Počet přihlášených byl přes 2500 lidí a my se rozhodli, že si dáme naše oficiální kategorie. Sprint totiž většinou neslibuje nadmíru kilometrů. Naše kategorie taky zaručily výměnu mapy.

Přijeli jsme a dvě minuty po sobě vystartovali. Jak jsme zjistili potom, naše tratě se moc nelišily a neustále jsme se potkávali. Oběhli jsme krávy a kozy a vyrazili do lesíka. A pak jsme se nestačili divit. Okamžitě nás totiž pohltil neuvěřitelný smrad. Takový ten smrad, jaký umí vycházet pouze z míst, kam chodí na toaletu velká zvířata. Netrvalo to ale moc dlouho a dorazili jsme k jezeru. K jezeru s bažinou a dost škaredým hnědým skandinávským rákosím. K jezeru, ve kterém neplavaly ryby. A pak buš. Buš s trpasličím domkem. A plot, za kterým byly krásné oblé balvany, rozedraná hlína, laguna. A pak dům s obrovskými okny, za kterými byly lví kůže! Zubři, lachtani, vlci, medvědi, lvi. A pokračovalo to dál. Zebry, sloni, losi, rosomák. Nosorožec, plameňáci, hyeny a hnědé kozy s bílýma pruhama. A taky dinosauři, kteří měli speciální mapovou značku. A před sběrkou mamut! A taky Emma exEngstrand  Claesson.

Příští rok přijeďte. Je to perfektní zakončení sezóny!

více fotek tady.

Malý Amadeus II.

Ta mrtvá květina samozřejmě znamenala něco jinýho, jen jsme si to nechtěli přiznat. Dneska se nám to ale potvrdilo. Holt, asi musíme počkat, až nám generátor nabídne jiná jména...

Malý Amadeus

Teď jsem si vzpomněla....

Jednou mi dal Rajmo krásnou oranžovou květinu. Těsně poté, co se dozvěděl o malém Amadeovi. Říkala jsem si: Tak, teď si to alespoň vyzkouším. Dokážu se postarat o květinu? Pravidelně ji zalévat, najít ji místo, kde se ji bude dařit nejlépe? V hlavě se mi totiž objevily dávné řeči o tom, že když se někdo nedokáže postarat o květinu, nezvládne ani dítě. 

.

.

.

No, jak to dopadlo? 

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Z našeho dítěte bude punker!

To tenkrát za pěkného počasí...

Jednoho dne, už ani nevím pořádně kdy, jsme vzali kola a vydali se poznat pobřeží Göteborgu. Bylo krásně, nedalo se nejet ven. A navíc, když máme tak skvělá kola, cha!

Zaparkovali jsme u kostela, sundali kola a vyrazili směr přístav. 

Měli jsme dost štěstí, byl poslední pěkný den a ty lodě, které ještě nespaly, byly právě ke spánku ukládány. Jali jsme se tedy prozkoumat i jejich ubytovnu.

A pak to teprve začlo. Jelikož jsme znalí map, alespoň jsme si to teda mysleli, rozhodli jsme se, vydat se dále přímo po pobřeží. Na mapě byla kreslená stezka. Ale jak už to bývá, samozřejmě nevedla tam, kam podle mapy měla.

No, co se dalo dělat. Rajmovi jsme aspoň nafotili sérii do katalogu, ze mě udělali průzkumníka a Rajmo přenášel nadvakrát obě kola. Ne, že by ho večer nebolela ramena...

Nakonec to ale všechno dobře dopadlo. Průzkumník cestu našel, smočili jsme ruce v moři, posvačili na lavičce, projeli si čtvrť věnovanou našemu taťkovi a zdárně dorazili zpět ke kostelu. Nebyla to dlouhá trasa, ale stála za to! 

Vedla přibližně TUDY a další fotky najdete TADY...

Korunovace zimy 2011.

Včera jsme si dali kulturní večer. Rajmo přijel z práce, přezul gumy z letních na hřebové (samozřejmě s mou pomocí!) a převlékl se do kostelových kalhot. Vyrazili jsme na výlet do Kungsbacky. Konala se tam totiž jedna z nejdůležitějších zimních slavností - korunovace lucie pro letošní rok. Lucie s malým L, neboť slovo "lucie" je spíše titul, než přezdívka... Letošní Kungsbackou lucií je od včerejška lucie Amanda.

Korunovace se odehrávala v kostele na náměstí, takže Rajmo se oblékl více než vhodně. Kostel byl plný lidí a bylo v něm neuvěřitelné teplo - mi stačilo na oblečení pouze 5 vrstev!! => Sundala jsem si kabát. Místní kostely jsou totiž celé dřevěné, což je ovšem, bohužel, na úkor akustice. 

Korunovace lucií Helenou (loňská) a knězem
(páterem?? pastorem?? reverendem?? farářem??) Joachimem

Pomalý odchod za pomalého zpěvu nejdůležitější písně
celého obřadu - Sankta Lucia, v rómštině. Rajmo sice tvrdí,
že to bylo latinsky, mi to ovšem přišlo jako zvuky Cejlu.
A nemyslím si, že by některý z obyvatel Cejlu uměl latinsky...
Jo, možná jim křivdím.

To je aspoň loď!

Svatý Pavel. Tati, nech si ten vous ;-)

Svaté jehně.

Tenhle byl tak svatý, až mu z toho narostly zlaté rohy.
Jaká to ironie... Rajmova slova .

Protestantské kostely nejsou příliš zdobené...

Zákulisí.

Tady bydlí Bible. U dveří mají svatý pokoj.

Holky pak ještě drahnou chvíli stály
a zpívaly před otevřenými dveřmi.
Holt, modré rty asi taky k lucii patří...

Bylo to fakt pěkné. Jen, chudáci holky, teď budou mít dost těžkou šichtu. Do Vánoc se nezastaví. Je tolik míst, kde mají povinnost zpívat! Zajímalo by mě, jestli dostanou omluvenky do školy...

První švédský sníh.

Tak už asi přišla zima...

Jak si udělat přátele.

Když se přestěhujete do zahraničí, pracujete z domu, nezúčastňujete se žádných společenských akcí a váš dům neleží v centru žádné z osad čítajících 10 a více domů, mohlo by se zdát, že může být obtížné sehnat si nové kamarády. Není tomu však tak.

Můžete mít totiž to štěstí, že váš dům (resp. vaše garáž) leží přímo v křižovatce do tvaru T dvou velice důležitých komunikací. Alespoň na místní poměry. Když máte větší štěstí, cesta, která vede nakolmo k té druhé, je z kopce a končí právě vaší garáží. A při troše ještě většího štěstí, bývá občas mokro a ne všichni mají přezuto a ne všichni mají sytém zablokování kol při dupnutí na brzdu. A při troše štěstí pan řidič vidí, že NECHCE narazit do garáže a tak lehce pootočí volantem. 

Jako tomu bylo u nás.

To takhle jednou v odpolední špičce uslyšíte kvílení brzd a ránu. Pak spoustu světel od všech přibržďujících i zastavujících aut. A říkáte si: Naše garáž! A pak si říkáte: Kdyby se něco dělo, ta spousta lidí už určitě pomáhá. Ale my bydlíme nejblíž, asi by bylo neslušné, kdybych se tam neukázal... Pak vezmete největší svítilnu, kterou doma máte, pořádně se oblečete, vezmete klíče od garáže a vyrazíte na průzkum. S tou trochou štěstí a inteligence řidiče zjistíte, že garáž je v pohodě, lidi jsou v pohodě, auto je v pohodě, odnesla to nejpíš jenom značka. Jediné, co je v nepohodě jsou přední kola auta houpajícího se nad příkopou, což zabraňuje odjetí.

V tu chvíli nezapomeňte, že jste stali hostitelem! Bydlíte nejblíže, musíte tedy nabídnout svou pomoc. Všechny svítilny, čelovky, blikačky na kolo, odrazky, abyste zabránili většímu neštěstí, otevření garáže jako teplého útočiště, kde se mohou všichni (v našem případě tři) účastníci nehody schovat před nepřízní počásí i osudu. Zároveň jako místa, ze kterého jde v tichosti a klidu obstarat všechny potřebné telefonáty. 

Dalším bodem na programu by mělo býti nabídnutí teplého nápoje - kávy, čaje, šnapsu (v našem případě Becherovky). Jelikož jsme ve Skandinávii, v zemi švédského krále, nikdo nepohrdne kávou. Vašim úkolem tedy je, uvařit tento lahodný tmavý nápoj v hojném množství a odnésti jej všem zúčastněným. 

Pak stačí už jen další hodina (ne)nucené konverzace o počasí, se kterou vám při troše štěstí pomůže váš partner/manžel, vracející se z práce, neb jak už bylo řečeno, je dopravní špička - lidé se vracejí z práce. Můžete se například dozvědět, že pan řidič je z Nizozemí, se svou rodinou se přestěhovali sem a že netuší, kde leží Česká republika. Tipuje ji někam k Ukrajině. Většinou však postačí vysvětlení, že leží cca 60km na sever od Vídně...

A ještě maličkost, nezapomente vybrat poštu. Dopis s vašim jménem si odložte do garáže. A pak už jen čekejte. Udělali jste si přátele. 

Ještě ten večer si vás přidají na facebooku.