Článek do Polarisu

Špatné dny jsou za náma, teď už budou jenom dny lepší. To je přece fajn to vědět, ne?

Rozhodla jsem se, že dnes sem hodím svůj článek. Vyjde nejspíš večer v žabiňáckém časopise Polaris a ti, kteří jej dnes dostanou už nejsou online na našem blogu, protože jeli na společné soustředění. Chytré! Je to o jednom našem závodě na konci sezóny...

Zprávy ze severu

Máte pocit, že když jste párkrát byli ve Skandinávii na nějakém závodě, už víte, co všechno vás může potkat? Prales, bažiny ale i krásné borovicové lesy, málo cest, plotny, duny… A pak také samozřejmě obyvatelstvo. Usměvaví a zdravící pocestní, horliví samomrskačtí sportovci a samozřejmě právoplatní obyvatelé: lišky, losové, divoká prasata (švédsky vildsvin), občas nějaký jezevec. Při vnějších okrajích pak psi, kočky, krávy, ovce, koně.

My si to tak mysleli. Ale pak jsme vystartovali. No ale začněme raději od začátku…

Rozhodli jsme se s Rajmem, že si budeme orienťák užívat. Že už nás nebaví jezdit na závody, kde se člověk snaží uhnat v jakémkoliv bordelu aspoň nějaké body. Navíc, když jsme tady a místní obyvatelé jsou, jací jsou (= bez náboje, dalo by se říct, že celkem nudní), nemá cenu jezdit na závody ani kvůli atmosféře a společnosti. Rozhodli jsme se pro tzv. gourmet orienteering. V našem podání to znamená, že si vybíráme, kam pojedeme. Zjišťujeme reference na terén i mapaře a stavitele, popř. zázemí města, doprovodný program. Proč jet do džungle, když si můžete dát závod na plotnách s výhledem na půl města? K tomu se samozřejmě také pojí neskutečná výhoda příchozích. Startujete kdy chcete, na výběr je 7 délek v 7 úrovních obtížnosti…

Poslední závod, který jsme absolvovali byl v Borås. Šlo o zakončení sezóny, sprint v příměstské oblasti s volným vstupem do areálu místní plovárny včetně volných vstupů do sauny i bazénů. Počet přihlášených byl přes 2500 lidí a my se rozhodli, že si dáme naše oficiální kategorie. Sprint totiž většinou neslibuje nadmíru kilometrů. Naše kategorie taky zaručily výměnu mapy.

Přijeli jsme a dvě minuty po sobě vystartovali. Jak jsme zjistili potom, naše tratě se moc nelišily a neustále jsme se potkávali. Oběhli jsme krávy a kozy a vyrazili do lesíka. A pak jsme se nestačili divit. Okamžitě nás totiž pohltil neuvěřitelný smrad. Takový ten smrad, jaký umí vycházet pouze z míst, kam chodí na toaletu velká zvířata. Netrvalo to ale moc dlouho a dorazili jsme k jezeru. K jezeru s bažinou a dost škaredým hnědým skandinávským rákosím. K jezeru, ve kterém neplavaly ryby. A pak buš. Buš s trpasličím domkem. A plot, za kterým byly krásné oblé balvany, rozedraná hlína, laguna. A pak dům s obrovskými okny, za kterými byly lví kůže! Zubři, lachtani, vlci, medvědi, lvi. A pokračovalo to dál. Zebry, sloni, losi, rosomák. Nosorožec, plameňáci, hyeny a hnědé kozy s bílýma pruhama. A taky dinosauři, kteří měli speciální mapovou značku. A před sběrkou mamut! A taky Emma exEngstrand  Claesson.

Příští rok přijeďte. Je to perfektní zakončení sezóny!

více fotek tady.