Řecko - dny první.

Byli jsme na letošní - nebo snad už loňské vánoční prázdniny za moji ségrou v Řecku. Je tam na Erasmu, na Peloponesu, ve městě Patras. Tohle město jsme ale neviděli, nic zajímavého v něm prý není. A navíc je taky dost daleko. Měli jsme trošku jiné plány...

První část výletu jsme strávili v Aténách. Čekali jsme starodávné velké město, plné krasavců (my holky), pěkných domů a sem tam nějaký chrám nebo alespoň něco, co má sloupy. Tak, jak to zobrazují fotografie. Skutečnost ale byla lehce odlišná. Místo idylických obrázků jsme viděli hooodně špinavé ulice plné prapodivných lidí, kteří strašně hlasitě mluvili, neustále troubící auta která nezastavují na přechodech, skůtry, které jezdily všude, kam se vešly. Staré pěkné budovy a kostelíky byly obklopené neustále nedostavěnýma krabicema zvanými domy a obházené odpadkama, mezi kterýma leželi potulní psi. Ačkoliv jsme bydleli v příjemném hostelu přímo v centru s moc milou recepční v podobě srbské holky, stejně nás první dojem tak trochu.... zaskočil.

Kdysi jsem si myslela, a mám dojem, že stejnětak i více či méně i zbytek naší rodiny, že si chci o dovolené vyzkoušet, jak se v dotyčném místě žije. Neprocházet pouze turistické ulice, nechodit pouze do restaurací, na kterých je obrovským písmem napsáno TURISTÉ VELICE VÍTÁNI (samozřejmě obrazně řečeno). Přešlo mě to velice brzy. Ještě na letišti jsme si v tom libovali, jak bude fajn nejezdit pouze do míst, kam bychom se dostali zájezdovým autobusem..... Brzy po příletu nás však ségra vyvedla z omylu. Řecko je jižní stát, říkala. Není středoevropský, a už vůbec ne západo. Řekové nemají potřebu starat se o své okolí, jim stačí, když se oni sami, celá jejich rodina, mají dobře. Nepotřebují cizince, to cizinci jim tam jezdí sami a oni je teda využijí. 
A v tom měla asi opravdu pravdu.

Už na první pohled bylo vidět, že je nijak nevzrušuje, že nemají ony starodávné památky upravené, zrekonstruované, že k nim nevedou žádné ukazatele. Proč by to tak taky měli mít? Oni tam přece trefí, ne? A pokud tam netrefí turista, ať se zeptá na cestu.

Abych však nemluvila jenom ošklivě, Akropole a Parthenon byli pěkní. Asiže je tenhle světoznámý areál přímo centrem Atén, někdo už Řekům připomněl, že by jim mohlo přijít vhod získat z něj trochu peněz. Bylo to tedy oplocené a vybíralo se při výstupu dvakrát vstupné. Jednou do "zahrad", jednou přímo nahoru k chrámům. Nádherně nám k tomu vyšlo počasí a tak jsme mohli vidět ono impozantní chrámoví tyčící se až do vysokých modrých nebes. Když člověk vyignoroval všechny ty jeřáby, které tam stojí už od roku 1975, bylo to hodně dobrý.

I Agora, bývalá tržnice, na které se konala ona velká shromáždění lidu byla super. Ve skutečnosti je to veliký oplocený plac s hromadou rozvalin a muzeem se spoustou důležitých artefaktů svezených z Akropole. Když ale člověk chtěl, nebylo těžké si navodit trochu atmosféry. To bylo To místo, Tam přece všichni ti velcí muži stáli a povídali, co si myslí.

Musím říct, že Atény ve mně zanechaly velice rozporuplné pocity. Na jedné straně krásné rozvaliny Agory a chrámy na Akropoli, na druhé straně špína hlavního města. Nějak se mi to nehodily dohromady. Když byl člověk uzavřen od okolního světa bránou, byl v historii. Když byl ve městě, byl ... skoro až na Cejlu. A to to byl teprve náš první řecký den!

- fotky tady -

- odkaz na super hostel -