Tak šel čas - až do půlky července.

Jak červen skončil, tak červenec začal. Spousta věcí na spoustě místech se spoustou lidí a spoustou srandy i únavy. No, jak už to tak s náma chodí ...

Pavla s Gavinem odjeli a dva dny na to k nám dojela česká delegace. Přidala se do Sauna domku k tátovi Rajnoškovi a obsadila pokoj pro hosty. Dorazili k nám Horáčkovic s Majkou.

Bohužel však pro ně i pro mě, já s nimi moc dlouho nepobyla. Za tři dny jsem měla zase naplánovanou další cestu do ČR. Ale i tak jsme stihli tu nejdůležitější událost sezóny - oslavu mých narozenin. 

Začala piknikem a skončila dortem. Co víc si člověk může přát? Snad jen to, aby s těma všema květinama mohl pobýt alespoň o dva dny dýl. Ale tak už to asi holt bývá.... V ten den se k nám připojil i Steeve s jeho tátou, kterým jsme zařídili ubytování v domku u sousedů. Takže oslava proběhla v hodně hojném počtu :-)

Pár fotek z pikniku: TADY

V ČR mě čekala oslava narozenin č.2. S našima a ségrou. Ona totiž ségra má narozeniny každým rokem o deset dní dřív, takže o prázdninách míváme jednou obrovskou oslavu. A kupodivu, bylo tak tomu i letos. A většinou se odehrává v mottu: Čím větší blbost vymyslíš, tím to bude větší sranda! Ono to motto přislo tak nějak přirozeně. Zatím se nám totiž ještě nikdy nepodařilo uspořádat oslavu, která by se v nějakou šílenost nezvrhla. Letos tak dopadly naše narozeninové dorty. No, posuďte sami :-)

Mamka se hájila tím, že jiná dekorace, než velikonoční slepice
a gumoví červi nebyla k dostání. A my ji to sežrali. Doslova.

Dorty byly dva. Ten bílý byl jeden obrovský kus želé,
které se hýbalo tak zpomaleně, že jsme se při jeho
konzumaci smíchy váleli po zemi :-) Doslova.

A po Šumperku hurá směr Přerovec za babi a dědou (a obří narozeninovou čokoládou) a hned na to zase hurá směr Brno na schůzku s makléřkou. Ta mi trošku zkazila radost, ale to už je nejspíš údělem interakce "zájemce - makléř". No a pak Pavla a další oslava. Sice z mé strany trošku ubožejší (když máte plné břicho babiččiných dobrot, další dobroty už ve vás nevyvolávají tolik nadšení), ale i tak perfektní! 

No a dál? Dál mě čekal zlatý hřeb mého českého týdenního pobytu. Sraz naší třídy ze střední školy - první po sedmi letech! Co se na tohle dá říct .... leda to, že to bylo NEUVĚŘITELNÝ!!! Skvělá atmosféra na střední zajistila, že se nás teď na třídenní chatu sešlo 20 (ze 32) a že to bylo fakt super!!! 

Akorát jsem musela odjet o den dřív, abych stihla O-Ringen .... Čímž jsem se ovšem vyhla úklidu chaty. Jo, ve všem špatném se dá najít něco pozitivního!

IT01 po sedmi letech

A co Rajmo? Ten se celou dobu staral o chod domácnosti a návštěvu. Ta se mu ovšem pod rukama rozrůstala do neuvěřitelného množství lidí. Máme sice dům, ale že až tak velkej ... Přibyli mu sem totiž Máca s Norou. A víte, jak to bývá. Čím víc lidí, tím víc hlav a zvyků a návyků a hlasů a úst a chtíčů a přání a potřeb a myšlenek ... Nicméně to zvládli všichni obdivuhodně bravurně! A pak někteří odjeli a zbytek taky odjel. To aby se zase sešel se mnou, na O-Ringenu.