Cesty domů.

Nebo tak nějak se jmenuje další z těch nekonečných seriálů, ne? Přijde mi ale, že tenhle název naprosto vystihuje to, co nás pokaždé potká, když se rozhodneme navštívit Česko...

Čas sice letí a od naší poslední návštěvy uběhly možná už i nějaké ty týdny. Jenže, on ten čas tak nějak ... , no a navíc, když vás internet vypadá tak, jako u nás, není moc možností aktualizace téhle stránky....

To si takhle totiž jednou o sobotě projížděl naší křižovatkou kamion větší než obvykle. A od té doby se u nás střídají Pat a Mat s nikým, kteří se pokoušejí spojit nás opět s okolním světem. Jenže bez drátů to u nás, milý Marconi, prostě nějak pořád ne a ne fungovat!

Ale teď, když se blíží říjen ke svému konci, divoké husy svačinu odnášejí a zimu přinášejí (viz. http://www.pranostika.cz/zari.html), přichází čas rekapitulací. A znovu se musíme omluvit všem těm, které jsme chtěli potkat, ale se kterýma nás osud tehdá nějak nesvedl na společnou cestu .... 

Morava křížem krážem den po dni. Plus několik málo minut v Pardubicích.

středa 19.9.

Vyrazili jsme. Pěšky na bus, autobusem na pendl, pendlem na vlak, vlakem na lehátkový vlak do Malmö. Lehátkovým vlakem s krátkou pauzou na trajektu, kde jsme aspoň na pár minut mohli uniknout našim švédsko-albánsko-německým spoluležícím, hovořícím plynně a hlasitě švédsky, albánsky, anglicky, německy, polsky ..... a tak vůbec.

čtvrtek 20.9.

Velmi nemile brzké probuzení v Berlíně, snídaně a přestup na vlak jedoucí až do dalekého Brna. Cesta strašná, kupé plné, jídelní vůz maďarský, ale následná odměna zasloužená. Klára čekala na nádraží, odvedla si nás k Osinovi domů a vyrazili jsme do víru velkoměsta - na svíčkovou s knedlíkem ke Všem čertům! Pak se od nás odklonila se slovy, že včerejší party nebyla tak úplně o spánku. My ušli pár kroků druhým směrem a potkali Marťu Jindřiškovou, která mířila na sraz se svou sestrou, která na pár dní přijela z Kalifornie.

I to cestování po Brně
se za dobu naší nepřítomnosti
nějak změnilo...

No a pak ve zkratce ... došli jsme až na nádraží, kde jsme si u pokladny pro těhotné (cha!) koupili lístky na zpáteční cestu, několik mnoho univerzálních jízdenek, na Svoboďáku obhlídli slavnosti jídla (vynikající vanilkové soufflé a burčák velice zblízka) a zapluli zpět do náruče Osinova bytu. Tam už na nás čekal ségřin francouzský Erasmus student. S tím jsme nakonec místo koncertu ZNC na Favale skončili znova na Svoboďáku, kde tentokráte on testoval svíčkovou a my mrzli. 

Dlouhý den? Ne tak docela. To byl teprve začátek .... 

pátek 21.9.

Den, kdy se naše cesty rozdělily. Rajmo vyrazil přes Liborovu školu na exkurzi po Křtinských lesích, já na exkurzi po prodejnách spodního prádla. Každému, co jeho jest (a že to dalo zabrat!). A taky vyzvednutí 7kg karabin pro našeho Romíka (haha). No a pak mě čekala cesta do města Šumperka, naši a hlavně mamčina kuchyně!

sobota 22.9.

Sobota se u mě nesla ve znamení ranní cukrárny, roštěnek na přání a čistce všech mých minulých životů, nacházejících se v několika krabicích po celém pokoji. A vrácení karabin. A vyzvednutí další mé nynější duševní stravy a vášně - Terryho Pratchetta. A Rajmo? Křtinské lesy, druhá část. A spousta burčáku s mou ségrou.

neděle 23.9.

Den dalšího přebalování, převařování a cestování, směr Brno. A taky chvilka vlakového klábosení s kytaristou z naší svatby. V 16.00 mě už ale čekal Rajmo na nádru aby vyzvedl kufry, řízky a maminčin bramsalát a poslal mě do cukrárny s mojí Verčou. Konečně! Konečně další cukrárna, ale hlavně Verča!! Je až neuvěřitelné, jak je ten absťák fyzického kontaktu s lidma po několika měsících "samoty" ve Švédsku silný!

Rajma ale ten den čekal maraton zvaný "příprava k tisku". Započal sice oficiálně ráno, neoficiálně ale až po Klářině dryjákovém kafi, které ho pomohlo vysvobodit ze sevření burčákového moku. A trval až do čtyř do rána. Jeho psychická podpora (já) to zabalila ve dvě. Abysme to mohli spolu rozbalit zase ráno .... 

Tišnov, jak ho už nikdy neuvidím:
Poránu.

pondělí 24.9.

Pondělní ráno nebylo příliš odpočinkové. V 8:20 jsme měli sraz s mistrem Kratochvílem v Tišnově, kvůlivá nějakýmu tomu byznysu. V 10:00 jsme měli v Tišnově sraz s naší realitní makléřkou, kvůlivá stornu nějakýho toho byznysu. Zda to dopadlo jak mělo, to se začíná ukazovat teprv v těchto dnech ... 

Nějaký ten byznys nás čekal i po návratu do Brna, po obědě v "Hansově" hospodě. Hans samozřejmě nezklamal ani tentokrát (byl tam!). No a když už tak už, v Hansově hospodě jsme náhodou potkali i mou spolužačku ze základky .... 

Byznys zvaný "další potencionální doma" se sice rozběhl, ale taky záhy skončil. Chvíli jsme mu obětovali, já objevila pro mě dosud neznámou část Brna, ale nějak nic moc .... 

Co bylo NĚCO, to bylo to, co následovalo pak. Svatá trojice - Pavla, Míša, já, chajovna s temným zákoutím a posléze česnečka v Zelené kočce! Kdo by tomuhle odolal?!

Tak třeba Rajmo. Byl donucen. A tak místo svaté trojice dorazil ke Špačkům, aby se tam srazil s Kubou (náš soukromý barman, přece!). Nějak se k nim přirazila i Klára, se kterou pak oba odrazili domů na bramsalát, aby se pak srazili se mnou před dveřma ke společné cestě do Kočky č.2 na pivo a nějakou tu zázvorovou nealko specialitu.

No a pak jsme šli zase spát. To je taky občas potřeba, ne? Alespoň to říkají ...

úterý 25.9.

Přebalování, reorganizace, úklid Osinova obyváku, a to všechno proto, že nás čekal onen několika-denní trip. Po poledni jsme se vydali do Strachotic, za Rajmovou babičkou. Do Znojma busem, tam koupit kytku, do Strachotic "MHD", stavit se u tety na poště pro pár známek, abysme mohli poslat Annett pohled (haha). Pak neuvěřitelné překvapení ve formě Máci, který se právě vrátil ze svého kozího výletu po Rakouských Alpách a knedlo-vepřo-zelo. Pochválit perfektně zrekonstruovanou koupelnu (pro babiččinu nepřílišnou pohyblivost), předat babičce losí paroh k narozeninám, švédské zmutované okurky z Ingvarovy vlastní zahrádky, sníst dort a vyrazit dlouhou álejí zase na bus směr Znojmo.

Tam nás na autobusáku čekal Patrik a odvezl si nás k Terce. K Terce!!!! Co k tomu dodat?! Chyběla mi.

středa 26.9.

Ze Znojma přes Břeclav do Opavy. Jednoduše řečeno.

Po obhlídce Terčina místa výkonu povolání jsme vyrazili na trip směr sever Moravy. Při 40min přestupu v Břeclavi se nám povedlo najít holičství, kde Rajmovi zase udělali na hlavě účes. U babi a dědy jsme se potkali s mojí sestřenicí Luckou a klukama a trochu je vyvenčili, snědli pár skvělých bílých párků z Globusu a šli spát. A spali jsme jako zabití!

čtvrtek 27.9.

Nechali jsme se odprovodit na opavské nádraží a vyrazili na návštěvu do Zlína. Cesta byla ... no ... jak to říct ... víc narvanej vlak jsme ještě nikdy neviděli! ČD nepochopily, že 28.9. nikdo nejde do školy a mohly by posílit spoje ... no prostě lidi zůstavali stát na nástupištích po celé trase až do Otrokovic.

Babička, sprcha, plánování zítřejšího výletu a spánek .... 

Fotogenický taťka s mamkou
na Chvalčově

pátek 28.9.

Babička s náma nakonec nejela, tak jsme vyrazili s Rajmem sami. Cíl: Chvalčov. Potkat se s našima, za babičkou na hřbitov (narozeniny a výročí pohřbu, obojí 11. září), posbírat jabka a ořechy na zahradě, oběd a cesta do Jablůnky za tetou a strejdou, kteří se nemohli utrhnout z oslavy 77. let tetina táty. Takže i ta nakonec proběhla s naší účastí. Proč to neříct, jednoduše jsme se tam vetřeli! Takže další dort. A miniřízečky. A frgály. A spousta dalšího ... mmmmmmm 

Pracující Rajmo

A pak nás naši hodili zpět do Zlína a vyrazili do Opavy ...... A my šli spát. Docela utahaní ..... 

malá svačinka do vlaku

sobota 29.9.

Bodla!

Po obědě nám babička předala malou svačinku do vlaku, doprovodila nás až do Otrokovic a my vyrazili zpět směr Brno ..... a jinak nudnej den. Jen práce pro mě do dvou v noci. Nahlásila jsem, že mám dovolenou. Mí švédští zaměstnavatelé to ale pochopili trochu jinak ... 

neděle 30.9.

Pozdní pozdní pozdní vstávání! A pak koláč a kafíčko u Libora s Míšou. A Rajmova cesta do Pardubic za Kubou a moje za Pavlou do Žabin. Bylo načase vyzkoušet zase jinou postel a vanu.

pondělí 1.10.

Ve zkratce? Rajmo a Kuba a Lázně Bohdaneč (speciální nepromokavé oblečení pro sjezdaře - dík Zuzo!). A pak následoval společný oběd ve Žďáře s celou familií Rajnošek plus Norou, a to o několika chodech! Konečně! A bylo opravdu perfektní, že jsme se tam sešli nejen s Rajmovýma rodičema, ale i Lelou a Mácou s Norou! To kdyby jeden chtěl naplánovat, nemohlo by nikdy vyjít.... 

No a pak? Poklasiková Krčma, přece! Sice ne v Krčmě, ale U Všech čertů. A se spoustou novinek od spousty lidí. První oficiální seznámení se s manželi Palasovými, gratulace mistru Stehlíkovi ke změně rodinného stavu apod. A taky, samozřejmě, odmítnutí několika nabídek manželství pro naši potencionální dceru. Jojo, časy se mění ...... 

úterý 2.10.

Trocha práce, trocha ochutnávky vína na Svoboďáku, trocha Steeva, návštěva holiče s mou hlavou, nečekané setkání s Alicí a Adélkou a čekané setkání s Klářiným řeckým přítelem. Však jsme taky s naším odjezdem z ČR čekali jen na něj :-) Je skvělej! Schváleno.

středa 3.10.

Středa, je ho tam třeba. Odjezdu zpět do Švédska .... 

Takže další reorganizace, další loučení, další spojení se s Pavlou , tentokrát na cestu do Prahy ... a taky neustálé mávání všem protijedoucím vlakům mezi Pardubicema a Kolínem. Proč? Protože to bylo to místo, kde jsme se konečně potkali s Dejvem!

No .... a to by bylo tak zhruba všechno. Víte co, ony těhotné ženy by se neměly moc přemáhat.