A jak to všechno bylo? No vlastně..... Vzali jsme se. Přijeli do Švédska. Rajmo byl pořád registrován v jednom z těch větších oddílů okolí Göteborgu, kde kdysi tenkrát zažíval svou největší slávu. Ale já? Každý chce někam patřit, i já, přece. Vzala jsem si mapu, na kterou mi Rajmo zaznačil nejbližší klubovny a jala se přemýšlet.
Ve Švédsku jsou orientační oddíly celkem početné. Každé dítě na základní škole má orientační běh v tělocviku, takže každý Švéd ví, co to orientační běh je, jak to vypadá a že je to super. Nebo, minimálně ti, co přihlásí své dítě i sebe do nějakého oddílu i mimo povinnou školní docházku. Oddíly jsou tedy dost početné a mají většinou vynikající zázemí. To čítá minimálně jeden dům s kuchyní a větším sálem (jídelnou), domek s šatnami pro kluky i holky, sprchou a oddělenými nebo i společnou saunou. Samozřejmě je klubovna také relativně dobře dostupná z města/vesnice, ke které se oddíl řadí a kolem sebe má zmapovaný les o velikosti mnoha kilometrů čtverečních. Většinou se v jejím blízkém okolí také vyskytují běžecké okruhy. Jsou značené přibližně jako české turistické trasy a jsou různě dlouhé, pohybovat po nich se mohou jak začátečníci, tak i zkušení běžci. Jeden z těch menších okruhů bývá zpravidla osvětlen skrze celou noc.
Vybrala jsem si oddíl, jehož klubovna je na trase nejčastěji jezdícího autobusu ze směru od nás kamkoliv. Stačí si vzít kolo, dojet 8min na konečnou autobusu, přesednout na něj, za 14min vysednout na zastávce na znamení, 10min jít do kopce a jste tam. Jednoduché. Všechny ostatní jsou mnohem více závislé na autě. Samozřejmě by byly dostupné i na kole, ale to by tam člověk vůbec nemusel jet trénovat, tréninkem by bylo jet tam a zpět, že....
 |
| Naše klubovna (její hlavní budova) |
Napsala jsem email jednomu z papalášů, že se i s Rajmem chceme přidat k nim a přišli jsme na první trénink. Ten byl ještě v podzimním období, tedy s mapou. Tedy s mapou v lese. Noční trénink. Tedy s čelovkama a mapou v lese. Pro děti. Jak jsme již předtím tušili, tenhle oddíl se skládá pouze z dětí, které nám ani jednomu nejsou ani do pasu a z důchodců. Taky se tam vyskytl čas od času nějaký rodič, který ale vypadal většinou pouze jako doprovod oněch převážně blonďatých dětí do pasu.
Dostali jsme mapu a poté, co jsme zodpověděli dotaz: Už jste někdy s mapou v lese byli? jsme vyrazili. Netušili o Rajmovi, že je bývalý reprezentant, netušili o něm, že je jedním z nejznámějších mapařů ve vedlejším okrese. A taky jsme jim to ještě doteď (naštěstí) neřekli.
Vzali jsme mapu a vyrazili. A ztratili jsme se. Měly to být linie, v mapě namalovaná čára, kterou je potřeba sledovat v terénu, protože někde na ní jsou umístěny kontroly. My po čáře nešli.... My kontroly neviděli ..... Nakonec jsme se rozhodli dělat, že terén jako stačil a že se jako chceme proběhnout po cestách a občas si jen tak odskočit do lesa a tak.... Naštěstí se nás pak nikdo na nic neptal.
Druhý trénink byl zajímavější. Už se najelo na zimní systém, což znamená běh na čas po osvětleném okruhu. Rajmo říkal, že si jej dá dvakrát, mému fyzickému stavu stačil jeden. Oblékli jsme se, došli na klubovnu a uviděli všechny naše spolusouputníky. Všechny naše spoluběžce velikostí do pasu. Bylo jich tam neuvěřitelné množství! Naštěstí se mezi nimi čas od času mihl i nějaký důchodce a alespoň minimum lidí převyšující 170cm, tak jsme se odvážili, napsali na papír a po společné rozcvičce s ostatními vyrazili ku hromadnému startu.
Několikrát už jsem zažila ten pocit, kdy mě předbíhala paní ne nepodobná naší babičce Toničce. Ale, naštěstí, nikdy mě ještě nepředbíhalo něco, výškou mi do pasu a menší. Děti byly všude. Zaplnily celou cestu. Byly tam, kam až oko dohlédlo! Naštěstí však měly malé močové měchýře a tak na okruhu dlouhém 2,4km několikrát stavěly. Občas mezi nima i jejich doprovod (rodič).
 |
| Ilustrační foto |
Běželi jsme. Rajmo už byl daleko vpředu. Já hnána překonáním pocitu zahanbení z přechodu do chůze mezi migrujícími trpaslíky a neustále za běhu klevetícími důchodkyněmi za mnou jsem také nepolevila. S vypětím všech sil jsem vyběhla všechny kopce, s vypětím všech sil jsem minula cíl a vracela se zpět. Ale dokázala jsem to. Běžela jsem celou cestu. Běžela jsem celý závod! A nejen to, běžela jsem pak i delší, zato horší cestou společně s Rajmem k autu. Chápete? Dokážu už uběhnout 4km v kuse! A to je výkon!
Jo a Rajmo taky minul cíl. Asi tak úplně švédsky ještě neumíme....
