Alois Nebel v Göteborgu.

Byli jsme tam. A měli s sebou Coca Colu, velké kafe, mandle v cukru a kokosky v jogurtu. A cestou se ztratili. 

A nejen cestou. Oba jsme se lehce ztratili i v tom filmu. A taky v překladu do anglických titulků. 

Natočen byl pefektně, překreslené kusy zasazené do černobílých reálných tak, že ve výsledku si člověk rozdílem občas opravdu nebyl jistý. Obsazení bylo perfektní, na Aloise Nebela nemohli najít lepší osobu. Nikdo s neutrálněji a smutněji odevzdaným výrazem v českých kruzích totiž nemůže existovat! 

Jak na nás ale ten film působil? O čem to bylo a o čem mělo být? Bylo to podle reálu toho, jak na nás tamto prostředí působí? Nemohli jsme ještě několik hodin po skončení najít ta vhodná slova..... 

A co vlastně bylo cílem těch tvůrců? Zfilmovat komix? Přiblížit Jesenický region zbytku republiky nebo světa? Vyprávět příběh? Zkusit si tuhle techniku kreslení v reálu?

Komix nezfilmovali. Ten má v sobě totiž něco víc než jen odsun Němců a listopad 89. Ten má v sobě nic. Nic Jesenických hor, existování, bytí. Nemá v sobě jenom handlování... Má v sobě to, co bylo ve filmu na začátku. Plynutí času bez větších příběhů, kocoura ....

Nedá se to přesně popsat ani některým lidem žijícím v Šumperku, natož tak ve zbytku republiky. A světa? Cha :-) S těmi titulky to nebylo možno. Vždyť jsme se i po filmu dozvěděli, že byly šité horkou jehlou s tím, že se pak dodělají. Nedodělaly. Nedí pak divu, že se nedostal ani do úzké nominace, nevyzněl v nich ani jeden vtip...

A příběh? Co vlastně bylo příběhem? Fakt tam o něj šlo? Sál z poloviny zaplněný Švédy vyloudil zvuk pouze ve chvíli, kdy se z rádia ozvalo, že Václav Havel bude kandidovat na prezidenta. Ale byl o tomhle ten film?

Nakonec proběhla diskuze s Tomášem Luňákem (režisérem) osobně. Při povídání s náma dvěma byl hodně fajn. Chudák ale asi nevěděl, že ho čeká diskuze s celým sálem. Myslel si, nejspíš, že film jenom uvede. Byl červený až za ušima, mikrofon držel ve špatném úhlu, takže některé věci musel opakovat dvakrát a pořádně ani netušil, co vlastně má odpovídat. Nakonec udělal tu největší chybu. Řekl, že vlastně ten komix ani nečetl. Jak ho tedy měl správně vystihnout? ... Spravil si to lehce tím, že nám dvěma pak řekl, že má půlku rodiny v Mikulovicích. Aspoň tak.

Nevím, co si o tom mám myslet. Snažila jsem se od toho nic moc nečekat, abych nebyla zklamaná, že to nebylo podle mých představ. Ale nějak .... fakt nevím. Možná kdybychom se na to koukali v Čechách, nebo třeba přímo v tom Jeseníku, reakce publika by byly podobné jako ty naše, třeba bysme z toho měli intenzivnější zážitek. Takhle mě to znovu nabádá k tomu, abych se spravila přečtením toho komixu.

Nechci aby moje rekace vyzněla záporně. Miluju ten region, strávila jsem v něm víc času, než jsem si do včerejška myslela... Pocházím z něj (viz mí rodiče, ti o tom vědí své), naši ho taky milují, mají na něj taky neuvěřitelné vzpomínky, ale ... tohle nebylo o něm. Bylo to jenom jako. Byl tam idylický příběh. A ten tam, podle mě, tak úplně neměl co dělat...